Velká část modelů byla vytvořená v roce 2022, takže v některých sektorech už teď vidíme, že scénáře dokonce zaostávají za realitou.

Model ukazuje možný vývoj v pětiletých obdobích pro tři sektory – energetiku, průmysl a budovy. Detailní analýza pro Českou republiku se věnuje energetice a budovám.

V energetickém sektoru nechybí vyčíslení rozvoje obnovitelných zdrojů energie, vodíku, jádra nebo skladování elektřiny. Dočtete se tu i o konverzních procesech (především elektřiny do vodíku), rozvoji infrastruktury a přeshraničních kapacit, flexibility a mnoho dalšího.

Sektor průmyslu se zaměřuje především na možnosti elektrifikace, cirkulární ekonomiky, ale i tepelná čerpadla. Zkoumá využití odpadního tepla, biomasy nebo zeleného plynu.

V sektoru budov pak můžete najít data ohledně zvýšení energetické účinnosti, rozvoje tepelných čerpadel a dálkového vytápění, využití biomasy, solárních a geotermálních technologií a rozvoje zelených plynů, hlavně vodíku.

Nadnárodní úroveň studie si můžete přečíst tady.

V detailním scénáři pro Českou republiku pak zjistíte, jak můžeme emisní zátěž České republiky snížit do roku 2030 o 64 % (oproti roku 1990) a do roku 2050 dokonce o 96 %. Největší podíl na tom má proměna energetického sektoru a související rozvoj obnovitelných zdrojů. Na proměnu energetiky bude navazovat elektrifikace řady sektorů a zvyšování účinnosti využití energií.

Studie pracuje s relativně velkým rozvojem vodíkových technologií po roce 2030. V České republice se očekává hlavně import, podle studie u nás půjde výrazně víc o spotřebu, než o výrobu vodíku. Na řadě míst je studie optimistická ohledně toho jak rychle a v jaké míře budou nové technologie implementované. Na jiných místech naopak vidíme potenciál pro výrazně rychlejší rozvoj.

Studie očekává téměř dvojnásobnou spotřebu elektřiny v roce 2050 a výrazně chytřejší způsob jejího využívání. To v Nano Energies rozhodně podporujeme. Například ve flexibilitě na straně spotřeby ale vidíme výrazně větší prostor.

V energetice se dle scénáře studie můžeme zbavit závislosti na uhlí do roku 2030 a na plynu do roku 2050. Do roku 2030 můžeme mít 30 % elektřiny z obnovitelných zdrojů a v roce 2050 dokonce 62 %. 

Vzhledem k rychlosti instalování fotovoltaik v poslední době můžeme těchto objemů dosáhnout i dříve. Zbytek energetického mixu by mělo doplnit jádro a nové technologie, hlavně už zmíněný vodík. Pro udržení stability sítě je kromě flexibility nutné i výrazné navýšení přeshraničních kapacit.

V sektoru průmyslu nebylo Česko jednou z vybraných zemí pro detailní analýzu, ale obecné závěry ve studii najdete taky. Zásadní je především elektrifikace a využití odpadního tepla. Snížení závislosti na plynu je v Česku v sektoru průmyslu pomalejší. Do roku 2030 očekává studie snížení závislosti na plynu v průmyslovém sektoru o 22 %.

V sektoru budov máme obrovský potenciál pro úspory, a to především v omezení energetické náročnosti a způsobu vytápění a ohřevu vody. Energetickou účinnost můžeme výrazně zvýšit pomocí modernizace obálky budov a dalších technologií.

Pro vytápění je zásadní větší elektrifikace a rozvoj tepelných čerpadel. A tady se zdá, že se nám daří předpoklady modelu dokonce překonávat. Loni se v České republice instalovalo kolem 60 tisíc tepelných čerpadel. Pokud tento trend bude pokračovat, můžeme scénáře modelu posunout i o 5 let dopředu. U nových budov se předpokládá, že od roku 2027 v nich plyn nebo uhlí nenajdete vůbec. V oblasti centrálního vytápění studie očekává snižování teploty, tak aby soustava mohla integrovat moderní technologie. Počítá se i se zvyšováním efektivity, ale celkově k revoluci nedojde.

Celkově analýza poskytuje jeden z možných scénářů jak dosáhnout (téměř) bez emisního využívání energií. Některé předpoklady jsou optimistické. Můžeme se zamýšlet, jestli bude rozvoj vodíku tak výrazný, nebo jestli se zbavíme závislosti na plynu v nových budovách už v roce 2027. U jiných předpokladů zase reakce na energetickou krizi ukázala, že změn můžeme dosáhnout i podstatně dříve. Model předpokládá, že se bez ruského plynu obejdeme kolem roku 2027, ale v roce 2023 už k nám žádný ruský plyn neproudí. Rozvoj obnovitelných zdrojů je možný a v případě fotovoltaiky možná dokonce pomalý. A co se týká elektrifikace vytápění a flexibilní spotřeby, můžeme být v následujících letech ještě velmi pozitivně překvapení.

Máte ke studii nějaké otázky? Něco se vám nelíbí nebo vám něco chybí? Napište nám – k modernímu a udržitelnému využití energií nevede jedna cesta. A o tom, jak dekarbonizovat Česko, se bavíme rádi.